Zdeněk Šesták

Zdeněk Šesták

10. prosince 1925, Citoliby u Loun

      Zdeněk Šesták patří k nejvyhraněnějším osobnostem českého hudebního života již od 60. let 20. století. Jeho umělecká a vědecká dráha skladatele a muzikologa byla velmi významně ovlivněna místem jeho narození. Od studentských let si byl vědom hodnoty místní muzikantské tradice, jejíž počátky sahají do první poloviny 18. století. Šlechtický rod Pachtů, sídlících na zámku v Citolibech, velkoryse umožňoval studium nadaným dětem a vytvořil tak z Citolib důležité lokální kulturně hudební centrum. Oba rodiče dokázali jeho talentu poskytnout harmonické zázemí. Šestákova matka byla učitelkou a zpívala altové party v chrámovém sboru místního kostela. I skladatelův otec měl velmi blízko k hudbě a počátkem 30. let hrál na violoncello v orchestru Železničářské filharmonie v Praze, kterou tehdy pohostinsky řídili významní čeští dirigenti (Karel Šejna, Jaroslav Vogel). Jako chlapec Šesták dojížděl do hudební školy ve Slaném, kde ho učil Pavel Čada, spolužák Miloslava Kabeláče a Klementa Slavického z kompoziční třídy prof. pražské konzervatoře K.B.Jiráka. Svoji hudebnost si během svých gymnaziálních studií prohluboval jako druhý varhaník v citolibském chrámu. Na Pražské konzervatoři byli Šestákovými učiteli hudební teorie a skladby Miroslav Krejčí a Emil Hlobil (1945 - 1950). Svá studia dovršil na katedře hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pod vedením prof. Huttera. Po ukončení vzdělání se plně věnoval kompozici a muzikologickému bádání. Jako muzikolog se specializoval na bádání o hudebnících 18. století v Citolibech, a to zejména na zevrubné zhodnocení skladatelského odkazu Václava Jana Kopřivy a jeho syna Karla Blažeje.

     Pokud jde o Šestákovu vlastní tvorbu, jeho osobní skladatelský styl se sice formoval nezávisle na badatelské práci, obsahově a výrazově se však nejednou inspiroval právě tím, co vyplynulo ze zaníceného zkoumání klasicistní minulosti. Nepřímý vliv české kantorské tradice se více či méně latentně rýsuje v jeho celkovém úsilí po pevném tvaru a přehledné strukturovanosti každého díla. Jistá obecnější souvislost se pak odráží i ve skladatelově přesvědčení, že jen ta hudba, která má duchovní a citové zázemí, může přetrvat. Tuto zásadu se pak snaží uplatnit v celé své tvorbě, která je velice početná. Nejvíce jsou zastoupeny žánry symfonické, koncertantní, komorní i vokální hudby. Nezanedbatelná je i jeho četná tvorba instruktivní, ke které je skladatel motivován svou celoživotní, důsledně uplatňovanou zásadou rozvíjet hudebnost také na amatérské úrovni. Při každoročním udělování cen MK ČR se Zdeněk Šesták stal v roce 2008 laureátem v oboru hudby za mimořádnou uměleckou a muzikologickou činnost v oblasti české hudby, kultury a umění.